Hospodin změnil názor III.
Úterý, 7. 5. 2013, 11:22 -
Vyvolení navždy?
Já Hospodin, tvůj Bůh, jsem Bůh žárlivě milující Ex 20:5
V současnosti je ze všech křesťanských kazatelen, katolické nevyjímaje, svět maten totálně nebiblickým nesmyslem, že židovský národ je povždy a neměně Bohem vyvolený. Zapomíná se na Ježíšova zásadní slova o poznání Boha a spáse člověka. Když budu parafrázovat (aby se z mého seriálu nestalo nepochopitelno pro nezasvěcené do Písma), tak musím připomenout, že Pán říkal svým učedníkům: kdo mne vidí, vidí Otce, kdo miluje mne, toho bude milovat Otec a takový si u Něj najde svůj příbytek. To je totiž největší přikázání - přikázání milovat Boha. A Pán Ježíš nám jasně a přímo říká, že to lze jedině skrze Něho, Syna. Není jiné pěšiny, nelze jít po vyšlapané a oblíbené cestě široké, kde je více ukazatelů a kde se nalhává, že každá odbočka vede k Bohu. Naopak, Kristus naprosto a jednoznačně odmítá ďábelský koncept demokratického pohledu na různá náboženství, odmítá supermarket víry, ve kterém si každý může vybrat, co se mu hodí.
Já jsem ta, cesta, pravda a život, říká Spasitel. Kdo mne miluje, ten a právě jen ten bude spasen. Milují snad dnešní židé Mesiáše z Nazareta?
Právě změna Stvořitelových názorů jako reakce na jednání člověčenstva svobodovolného je nejúžasnější schopností nejvyšší Bytosti. Nikde v celé Bibli nenajdeme jedinou zmínku o tom, že by se On rozhodl přijmout Abrahamovy potomky jako vyvolené na věčné časy a nikdy jinak. Nikde Hospodin neříká, já jsem tak rozhodl a basta; ať se děje co se děje, Izrael je povždy vyvolený. To by opět snižovalo absolutní Boží svrchovanost, jak jsem o tom psal v kapitole první. Logicky vzato, Bůh by se stal otrokem Hebrejů, kteříž by si mohli dělat, co by se jim zamanulo a On by musel donekonečna odpouštět. Tak to ani náhodou.
Na celý Izraelský národ (a na lidi z ostatních národů, kteří by přijali jediného Boha) nakladl Jahve, v době starozákonní, takové množství povinností, jež by normální lidé nemohli vůbec unésti. Jen s Jeho pomocí a s Jeho požehnáním mohlo se vyvolenému národu dařit jak duchovně, tak i materiálně.
Vyvolenost byla podmínečná. Něco za něco. Jestliže bude Izraelský národ poslušný, bude mít všeho hojnost a Boží přízeň. Avšak v případě opačném bude Izrael nemilosrdně zatracen a zlikvidován. Nechme nyní hovořit samotného Hospodina, jak jeho slova tlumočil Mojžíš před nastoupeným národem při skládání slibů a při jejich obnově.
Jestliže mě nebudete poslouchat a nebudete plnit všechny tyto příkazy... pak já vám učiním toto: navštívím vás hrůzou, úbytěmi a zimnicí... Uvedu na vás meč pomsty, aby pomstil porušování smlouvy... budete vydáni do rukou nepřítele... vaše mrtvoly pohodím na mršiny vašich hnusných model a zprotivíte se mi... Zahynete mezi pronárody a pohltí vás země vašich nepřátel. Kteří z vás zůstanou, zaniknou pro svou nepravost v zemích svých nepřátel a také pro nepravosti svých otců zaniknou. Lv 26:14-39
Zvrhneteli se však... v zemi, do níž přejdete přes Jordán, abyste ji obsadili, rychle a nadobro vyhynete. Nebudete v ní dlouho živi ale budete vyhlazeni. Hospodin vás rozptýlí mezi kdejaký lid, že z vás v pronárodech, kam vás Hospodin zavede, zbude jen malý počet. Dt 4:25-27