Původně se tato horažďovická skupina jmenovala podle Jarka Mindráka. Hned po první písni, zazpívanou na počest obětí 21. srpna 1968, byl čten dopis, ve kterém se Jarek Mindrák, zakladatel a duše sestavy Sejde z Müsli, omlouval za svou nečekanou nepřítomnost. Doslovně cituji úvodní pasáž velmi dlouhého dopisu: ,,V mých zakalených očích se zatřpytila krůpěj slzy dojetí, když mi Váš milovaný kapelník a frontman sdělil onu radostnou zprávu,že po osmiměsíční pauze plné nejistot opět vystupujete, prý, s laskavým dovolením pana kavárníka.´´

Sama na hradě, píseň zpívaná vyjímečnou Klárkou, nás též málem rozplakala. Zvláště, když jsme se po jejím odeznění dozvěděli, že až do konce vystoupení bude zpívat už jen Marek Jindrák, vedoucí souboru. Ne že by zpíval špatně, zvláště když jej přehlušoval chvilkami celý soubor svými vokály, ale malá mladá Klárka byla nečekanou ozdobou.

Svetr můj je zas už plný vlasů tvých, zapsal si jednou do deníčku Jarek Mindrák a nakonec z toho byla povedená písnička. Naštěstí soubor, ve složení příčná flétka, dvě kytary, basa, pianino a vokály, měla předmět doličný s sebou, a to i s lupou. K naší velké lítosti nám kolovati nebyl dán. A tak nám divákům a návštěvníkům strakonické kavárny Quo Vadis nezbylo nic jiného, než si broukat spolu se slovy jedné písně: Vadí - nevadí?

Zatímco venku mrzlo a padala mlha, v kavárně jsme byli zahříváni country písničkou Ledová královna. Spolu s čajem a vůní kávy to bylo příjemné oživení smutné atmosféry, ve které každý čekal, zda přeci jen Mindrák nepřijde. Čekal jsem tedy netrpělivě na konec posledního přídavku, jenž měl asi za úkol diváky uspat, ale i po skladbě Ukolébavka, jsem byl pln očekávání pozdního, vytouženého příchodu Jarky Mindráka, dosud neobjeveného génia českého národa. Dozvěděl jsem se jen, že tento vegetarián a hudební génius je natolik plachý, že bude obtížné jej přemluvit k příštímu vystoupení. Byl jsem ubezpečen, že na tom bude pracovat člověk nejpovolanější, a to Dr. Josef Moltaš, Csc.

Jarek Mindrák nakonec tedy na povedený večer nedorazil. Prý vše z  povzdálí sledoval. Doufám jen, že se do věci v pravou chvíli vloží.