Utajovaný rasismus naruby ve škole Povážské

Vznik školy

Povážská škola byla ve Strakonicích postavena v roce 1978, a to jako doplněk školy Velké náměstí. V sedmdesátých letech byla populační exploze, dnes nazývaná Husákovy děti. ZŠ Velké náměstí kapacitně nestačila pojmout všechny děti, a tak bylo postaveno několik přízemních pavilonů na vzdáleném konci města, poblíž katastru Přední Ptákovice. Tato dvojškola byla zastřešujícím subjektem pro další školu Lidická a školní družinu na Povážské a Lidické a jídelnu na Šumavské a Plánkově (která je součástí ZŠ F. L. Čelakovského).

V roce 2009 město rozhodlo, přes značný úbytek dětí, o výstavbě velké školy, která by sloučila všechny popisované části do jedné budovy. Místo oprav jednotlivých školních zařízení, které by byly dostačující i méně finančně náročné, přistoupilo se k megalomanskému projektu, který vzbudil značnou nelibost zvláště v okolí ulice Povážské, pro přílišnou hlučnost a prašnost staveniště, které bylo uprostřed rodinných domků. Původní rozpočet 245 milionů korun se postupně navýšil až na 350 milionů, přičemž financování, oproti původnímu předpokladu čerpání dotací, byl plně hrazen z rozpočtu města, jenž si vzalo od banky půjčku s desetiletou dobou splatnosti. Jelikož nedošlo, a v brzké době ani nedojde, k průměrnému počtu 17 žáků na třídu, jenž je minimálním pro financování ze strany státu, je celý provoz financován jen z prostředků zřizovatele, tedy města Strakonice.
Další problematickou záležitostí je dojíždění dětí ze vzdálených spádových oblastí, konkrétně se jedná o vesnice Rovná a Slaník. Podle našich důvěrných informací si rodiče školy stěžovali, ale ze strany vedení školy s nimi nebylo vůbec jednáno.

Údajné inkluzívní vzdělávání
Ministerstvo školství České republiky již několik let prosazuje do českých základních škol, včetně speciálních (dříve zvláštních), projekt inkluzívního školství. Setkává se však s odporem odborníků, učitelů i rodičů, protože k žádné inkluzi nedochází. Místo začlenění a pomoci všem handicapovaným, zvláště zdravotně postiženým a sociálně znevýhodněným, děje se na našich školách exkluzivní zacházení pouze s cikánskými dětmi, které mají vše zdarma, a opravdu potřební si ze svého platí vše, pomůcky i asistenta. Dochází tu ke zvýhodnění pouze jednoho etnika, na úkor majoritní společnosti. Právem se to dá nazvat rasismem naruby, nebo také pozitivní diskriminací.

Základní škola Povážská je partnerem projektu Centra podpory inkluzívního vzdělávání, který je spolufinancován Evropskou unií. Pravděpodobně proto na této škole vznikl problém, který rodiče českých dětí řešili peticí.

Petice má opodstatnění
Petici sepsalo několik rodičů a dalo ji na internet. Poté byli zástupci petičního výboru přijati starostou města, panem Vondrysem. Ten, v souladu se svou dlouholetou politikou neomylného místního vládce, petiční výbor vyhodil a petici samu shodil se stolu, s odůvodněním, že nesplňovala zákonné podmínky. Z dobře informovaných zdrojů jsme se mezitím dověděli další podrobnosti o situaci na škole.

Třídy jsou rozdělené na A a B. Ve třídách A jsou převážně cikáni a ve třídách B výlučně české děti. V jedné nejmenované třídě prvního stupně je 13 dětí, z toho je 1 Ukrajinec, 1 Kubánec, 2 Češi a 9 Rómů. V paralelní třídě B není ani jeden Róm. Došlo to dokonce tak daleko, že je tu rasová segregace, za kterou by se nemusela stydět ani dřívější Jihoafrická republika. V prvním patře jsou cikánské třídy A, ve druhém pak české třídy B. Děti z obou skupin mají zakázáno se vzájemně stýkat, s oficiálním odůvodněním protipožární ochrany školy.

Zatloukat, zatloukat, zatloukat
Když jsme si chtěli promluvit s jedním z iniciátorů petice, byli jsme šokováni obratem, který u něj nastal. Nejprve se zapíral, odmítl poskytnout rozhovor, nakonec nám bylo řečeno, že si to nechce, z osobně-pracovních důvodů, rozházet s pani ředitelkou.

Ve výroční zprávě za uplynulý školní rok se o tomto problému, a ani o jiném, nic nedočteme. V bodě č. 7, stížnosti – počet a výsledek řešení, se dočteme, k našemu údivu; citujeme doslovně: žádné stížnosti jsme neřešili. Vzhledem k současnému popírání problému a utajování nespokojenosti rodičů, lze podobnou větu očekávat i v příští výroční zprávě.
Zaslali jsme všem zainteresovaným a kompetentním osobám e-mailem dotaz, jak se postavili k petici a k celé následné situaci. Pan starosta Vondrys ani ředitelka, a zároveň zastupitelka, pani Cháberová, a pani Řežábková, zástupce zřizovatele a členka školské rady, neodpověděli. Námi oslovení zastupitelé o existenci petice a o problémech na škole vůbec nevěděli.

Celé dění okolo petice na naši redakci působí dojmem, že je vážná situace nejen zlehčována, ale dokonce tajena a popírána. Kam může, ve svém důsledku, vést rasismus naruby, jsme byli svědky již na mnoha místech naší republiky. Doufáme, že se celou záležitostí bude zabývat zastupitelstvo, kterému byla petice nespokojených rodičů původně určena.

__________________________________________________________________________________________________________________________________

__________________________________________________________________________________________________________________________________

*Inkluze: z latinského slova inclusio, zahrnutí. Opakem je exkluze, vyloučení.