Stalo se něco, co nečekal snad nikdo. Lobista Janoušek, ódéesák, mafián, drogový boss, majitel luxusních vozů, lodí i letadel, Evžen lovec žen, kamarád Klause, Bárty a dona Corleona, byl uplacen. Naše soukromá Agentura blátivého lumíže (zkr. ABL), kterou si redakce platí ze zisku z reklam a z prodeje drog, sledovala poslední dva týdny pana Janouška na každém kroku. Profesionální agenti byli neustále a nepřetržitě v jeho blízkosti, pozorovali jej při obchodních jednáních, byli s ním v nevěstinci i na Pražském hradě, nenápadně jej doprovázeli na WC, spali (vlastně bděli) pod jeho postelí. Jejich tvrdá práce se vyplatila, když přinesla úžasný plod.
Dnes dopoledne se iniciátoři Holešovské výzvy sešli na utajeném místě v Praze s naším sledovaným. Při rozhovoru, jenž trval přes tři hodiny, a který má naše redakce k dispozici v tajné nahrávce, byla panu Janouškovi nabídnuta funkce Diktátora nového, bezkorupčního státu. Podle Holešovské výzvy bude politická budoucnost naší země bez voleb a bez politiků, stát a úřady povedou nestraničtí odborníci. Je k tomu ovšem potřeba svrhnout celý současný, prohnilý systém. V prvé řadě je nutno svrhnout prezidenta republiky. No a když se to nezdařilo při masových demonstracích, řekli si vůdci Holešovických, že na to půjdou, jak jinak, zákulisní intrikou. Panu Janouškovi byla předložena písemná smlouva, kde na jedné straně má zaručenu funkci doživotního autoritáře, na druhé straně má znemožnit Klause. Když viděl Roman, jaký lehký úkol se po něm chce, a co za to získá, okamžitě dohodu podepsal.
Když ze schůzky odjížděl, byl tak trochu opitý pocitem moci, po které celý život toužil. Má na dosah splněný sen. Domů jel velmi opatrně, protože věděl, že na něm závisí osud celé republiky. Bohužel při cestě zjistil, že jej sleduje naše nejlepší agentka. Jako lišák zakličkoval, zrychlil a ujížděl pryč. Při následné honičce skrz celou Prahu došlo nakonec ke srážce. Agentka se pokusila zachovat inkognito a utéct do postranní uličky, ale pan Janoušek měl rychlejší reflexy. Než dorazila policie, stačil naši zaměstankyni nekolikrát přejet tam, a zase zpět.
Policisté, nic netuše o plánovaném státním převratu, zatkli Janouška za rychlou jízdu a měli přitom podezření, že požil. Netušili, že jeho ,,opití´´ mělo jiný důvod. Když na místo dorazil náš další agent, stačil už jen zaslechnout: ,,Nemohu vám říci. Sám tomu nerozumím. Stalo se něco divného.´´
Ano, věru že stalo. A panu prezidentovi z toho dobře nebude.